K nastavení správné životní rovnováhy, je důležité se znát.
Sebepoznání, je jedním z klíčů k pochopení svých vlastních limitů
Hranice naše osobní limity
Téma rovnováhy – řeším s klienty ve své poradně dnes a denně. Přivádí je nespokojenost s vlastním životem, stres, vyčerpání, úzkost, nespavost, konfliktní vztahy, sebekritika, různé nemoci, deprese, …, ale třeba i jejich vlastní touhy a očekávání. V současné době stále více vnímám, jak se lidé samy v sobě ztrácí a odcizují, jsou zcela pohlceni naší rychlou a náročnou společností. Bohužel příliš často se stává, že se zastaví až v důsledku špatné události, nemoci, dlouhotrvajícího stresu, deprese či syndromu vyhoření. Snížení stresu a následné zotavení, obnovení se a znovu – nastartování – je možné, i když ne vždy zcela snadné. Jde o nalezení a přijetí správné životní rovnováhy – té, která patří jen jednomu člověku, a tudíž je naprosto individuální a člověk od člověka se liší. Jednou z důležitých součástí životní rovnováhy jsou i naše vlastní limity – hranice, které nám zajišťují optimální stav pohody a zdraví volným tokem energie, tam i zpět.
Rozlišujeme mezi různými typy hranic, mezi ty nejdůležitější patří:
Fyzické hranice nastavujete tak, aby ostatním naznačovaly, jak daleko mohou s dotykem dojít. Nastavením limitů určujeme, jak blízko k nám může někdo jiný přistoupit a kdo se nás může dotknout a do jaké míry to může udělat.
Psychické limity nám ukazují, že nikdo jiný nemůže ovládat naše myšlenky, a že se nemusíme vždy řídit myšlenkami ostatních. Máme své vlastní myšlenky a svůj vlastní způsob smýšlení na základě, kterého utváříme a vyjadřujeme i svůj vlastní názor.
Emoční limity – jde o naše vlastní emoce a pocity a emoce ostatních a o to, jak je rozlišit a umět se s nimi vypořádat. Lidé kolem nás mohou být dominantní, manipulativní, … Naše vlastní emocionální hranice nás dělí od těchto škodlivých vnějších vlivů. Některé emoce pocházejí z našeho nitra, ale jiné lze ovlivnit zvenčí, například prostřednictvím emocí ostatních. Stejně jako u fyzických hranic jsme to mi samy, kdo určujeme naše emocionální hranice a je jen na nás, zda je budeme sledovat a ukazovat.
Nastavení hranic je často komplikováno různými pocity:
- Někoho jiného chcete potěšit, vyhovět mu, či splnit přání
- Bojíte se, že vás druhá osoba neocení, a tak uděláte, co žádá.
- Nechcete se lišit od ostatních, a tak se jim raději přizpůsobíte
- Bojíte se lajdáckého obrazu
Ale také podle norem a hodnot:
- Pokud nepracuji jako oni, jsem k ničemu
- Pokud se s nimi nebudu sdružovat, vyloučí mě
- Tohle musím umět, takže to dělám (i když mi to dává zabrat) – selhání není dovoleno
- Prostě musím udělat to, co se ode mě požaduje.
Díky jasnému „ano“ tomu na čem vám opravdu záleží, se budete cítit spokojenější, oceněnější a klidnější. Pak se vytratí i pocit, že musíte neustále něco dělat nebo, že něco udělat nestihnete.
Výhody nastavení hranic:
- Stáváte více sebevědomými, přijímáte jak své dobré, tak i ty méně dobré vlastnosti. Jste ochotni se zlepšit a zkoušet nové věci. Pointou je, že znáte své kvality a jste spokojeni s pocity i s myšlenkami
- Děláním toho, co je pro vás důležité, získáváte více sebeúcty a s ní roste i vaše sebevědomí a vy se zdravě rozvíjíte
- Jste méně unavení, protože víte, že se nemusíte líbit všem, prostě se milujete a tím získáváte i více energie
- Cítíte se spokojenější, tím, že víte, proč děláte to, co děláte a tím zažíváte i méně stresu
Related Posts
ŽÁRLIVOST
ŽÁRLIVOST – Ve své terapeutické praxi ji vidím, jako jednu z nejničivějších lidských emocí. Její kořeny bývají...
Životní křižovatky
Mnohokrát během svého života staneme na křižovatce, kde musíme nechat „zemřít” uplynulé životní období. Jsou to...